Pozvánka na Forum o plemeni Nova Scotia Duck Tolling Retriever
K zamyšlení...
Viděl jsem psy a kočky za mřížemi v útulku. Odpad lidské společnosti.
Viděl jsem v jejich očích lásku a naději, hrůzu, zklamání a smutek. A moc jsem se zlobil. „Bože“, řekl jsem „to je strašné! Proč nic neuděláš?“
Bůh okamžik mlčel a potom tiše odpověděl: „Už jsem něco udělal - stvořil jsem tebe člověče.“

Odpovědi Ing. Dostála na pár dotazů nejen k dalšímu postupu v chovu tollerů u nás

Plemeno Nova Scotia Duck Tolling Reetriever u nás není mnoho rozšířeno, jak jistě víte. Jedná se o málopočetné plemeno a jedinci, kteří u nás povětšinou jsou vzešli z několika málo dovezených rodičů. Na začátku několik chovatelů vlastně dva, dovezlo několik málo jedinců, na nich chovali a  tím pádem je dnes většina populace tady příbuzná. Ke krytí se v prvních letech používali dva či tři psi – toto krytí se neustále opakovalo.

*U málopočetné populace by se nemělo opakovat stejné spojení, ale naopak každé krytí jiným psem, třebas i bratrem. Je to důležité pro budoucnost populace plemene, ale není to dobré pro peněženku vášnivého chovatele.

Další problém u tohoto plemene je exteriér – jsou velmi nejednotní – existují větší mohutní psi, větší lehcí psi a pak naopak menší psi lehké či silné kostry. Standard hovoří o přípustné velikosti 45 – 54 cm. Sama mám dva psy – samce tohoto plemene – jeden je malý silné kostry, druhý vysoký lehčí kostry. Problém je i na výstavách – kdy jeden rozhodčí preferuje jeden typ a další druhý typ. Takže tady je další problém – nejednotný vzhled plemene – každý toller je prostě jiný.

*V současné době bych nejednotnost ve velikosti nechápal jako důležitý problém.

Co se kyčlí týká, jsou na tom tolleři docela dobře – převažují negativní či hraniční nálezy.

Další problém u tohoto plemene jsou oční onemocnění – jak sám víte, vyšetření nedopadla dobře. U nás existuje několik málo čistých fen a pouze jeden čistý dovezený pes, který ovšem zase nese vlohu pro Buff zbarvení. Vše ostatní jsou přenašeči či nemocní. Další problém je, že i dnes probíhá chov zhruba na 10 ti fenách. Je složité pro ně u nás najít vhodného partnera, v podstatě skoro nemožné. Poslední dobou občas někdo vyjede s fenkou na krytí ven – ale je to málo, nebo se pak tato spojení dále opakují.

*I to je nevhodné. Měla by být i taková fena kryta vždy jiným psem.

A další věc jsou autoimunitní onemocnění, kterými tolleři trpí.
Především se u nich vyskytuje SRMA (responzivní meningitis-arteritis)
Máte nějaké zkušenosti s tímto onemocněním – jaké jsou jeho příznaky, dá se vůbec s jistotou diagnostikovat, jaká je vhodná léčba, jaká je dědičnost, existují faktory, které mohou toto onemocnění spustit, pokud ano – jaké? Lze dispozici k tomuto onemocnění prokázat z DNA – dnes asi ne, ale v budoucnu?
O tomto onemocnění je toho velmi málo napsáno.

*O těchto onemocněních celkem nic nevím. Doposud jsem se s nimi nesetkal.

Posledné dotaz se týká krytí fenky. Kamarádka má fenku – je zdravá i po stránce očí i kyčlí – ale je malá – spodní hranice standardu. Zvažovala, zda ji nakrýt – nakonec se rozhodla, že ano – požádala mne o radu při výběru vhodného partnera – bohužel u nás se nenašel – tak jsem jí doporučila nějaké psy ze zahraničí – jen jsem řešila velikost krycího psa – já  doporučovala psa standardního – tedy výška někde uprostřed standardu, někdo pak psa velkého. Já byla vždy přesvědčena, že jakýkoli nedostatek by se měl vyvažovat standardem a ne opakem, a že to nefunguje tak, že z malého a velkého rodiče budou akorát štěňata – jak je to tedy?

*Malá fena by nikdy neměla být krytá velkým psem. Příroda není o tom „napůl“. Malá fenka by se měla krýt vždy standardním, tedy někde v polovině výšky uváděné standardem i proto, aby neměla potíže při porodu. S velkým psem by mohla mít některé nebo všechna štěňata velká a musela by na císařský řez. Je to stará a logická chovatelská praxe.

Bylo by dobré požadovat po chovných psech či fenách loveckou zkoušku? Vyskytly se názory, že ano, že jinak dojde k vyhasínání loveckých vlastností u tollerů.  Jsem přesvědčená, že v této situaci nelze tohle u nás praktikovat, neb nebude už vůbec na čem chovat a mohlo by to vést k množení bezpapírových psů.

*Máte zcela pravdu. Lovecká upotřebitelnost by měla být dobrovolná. Do chovu bych nebral jen mentálně nevhodné jedince, jako jsou plaší a agresivní. Ti jsou nevhodní i pro chovatele, který si tollera jen oblíbí.

Byla bych velmi ráda, kdyby jste po vylíčení výše uvedených skutečností napsal nejen odpověďi, ale i svůj názor na to, jak v chovu NSDTR pokračovat – zda je to vůbec za této situace možné, na co se soustředit v prvé řadě a na co až později. Myslím, že nelze naráz sjednotit tollery po stránce exteriéru,  provést selekci na oční onemocnění, autoimunitní onemocnění, příbuznost a další.

*Podle mého názoru by bylo třeba soustředit selekci na jednu vadu po druhé. Stanovit si priority a nepodcenit žádnou vadu či nedostatek z hlediska genetického. To chce sledovat každoročně celou, nebo pokud možno celou, populaci a každoročně dělat chovatelské závěry podle skutečných čísel či procent výskytu těch neduhů. Je to, ostatně hlavní poslání poradce chovu, který by to měl dělat za pomoci spolupracovníků a chovatelů po celé republice. Bez této „kontroly dědičnosti“ jsou jakákoliv rozhodnutí je „plácnutím do vody“ podle toho kdo je v klubu“ nejvíce slyšet“. Největší brzdou zušlechtění plemen psů jsou individuální zájmy chovatelů. Jen jednotný chovatelský postup spolu s vhodnou chovatelskou metodou zajistí trvalý pokrok a tím zušlechtění plemene a neposlední řadě i zvýšený zájem o plemeno.


Moc mne potěšila i Vaše zpráva, že výsledky všichni zveřejnili. Přeji všem chovatelům výdrž a hodně zdaru v selekci na tyto příčinné mutace. Bude to dlouho trvat a některé to odradí.
 
J. Dostál

| Vložil: Majka | Vydáno: 14. 01. 2010 | 3103 přečtení | Informační e-mail | Vytisknout článek
Rubriky
Kdo je to?
Neznáme tě, přihlaš se
Genetická vyšetření
DM - Degenerative Myelopathy
Žádost o genetický test na DM s certifikátem můžete zaslat diagnostické laboratoři SEVARON, který jej podstoupí LABOKLINu. Vyplníte "Žádanku" a spolu se vzorkem krve do EDTA zkumavky + kopie PP zašlete v bublinkové obálce zásilkou EMS na adresu : SEVARON PORADENSTVÍ, s.r.o., Palackého třída 163a, 612 00 BRNO. Pokud žádate certifikát - je nutno poznačit na žádance poznámku "+ certifikát". Cena testu asi 1700,- (viz.ceník) + 150,- za certifikát, který vystaví LABOKLIN. Případné informace získáte na čísle SEVARON, s.r.o. : telefon-kancelář: 541 426 376.

Testování psů na PRA/PRCD - oční onemocnění psů - nNa provedený test Vám laboratoř vystaví oficiální zprávu o výsledku zkoušky. Zpráva má veškeré náležitosti podle ISO17025 a řídí se doporučeními české genetické společnosti. Bližší informace naleznete na http://www.prcdtest.com/sk/

LABOKLIN.de - Vyšetření prdc-PRA u tollerů a DM - Degenerative Myelopathy je možné již udělat i v Německu!!

DNATEST.cz - Certifikovaná laboratoř - všechny testy DNA zvířat jsou prováděny výhradně v ISO certifikované laboratoři.
Galerie
Boj o rebarboru 2
Boj o rebarboru 2
zobrazení: 2370
Spřátelené weby

Design by IvaShow © 2012 Copyright Toller.cz Marie Bušinová. Nova Scotia Duck Tolling Retriever. Všechna práva vyhrazena.
Za články vkládané našimi přispěvateli neneseme zodpovědnost a tyto jsou vkládány bez ověření autora. Zdroj nemusí být tedy nutně autorem článku.

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS (281).

Vyměňte Internet Explorer za skutečný prohlíľeč Získejte Firefox! Web site powered by phpRS PHP Scripting Language VertrigoServ - FreeWare webové prostředí