Pozvánka na Forum o plemeni Nova Scotia Duck Tolling Retriever
K zamyšlení...
Viděl jsem psy a kočky za mřížemi v útulku. Odpad lidské společnosti.
Viděl jsem v jejich očích lásku a naději, hrůzu, zklamání a smutek. A moc jsem se zlobil. „Bože“, řekl jsem „to je strašné! Proč nic neuděláš?“
Bůh okamžik mlčel a potom tiše odpověděl: „Už jsem něco udělal - stvořil jsem tebe člověče.“

O nejmenších retrívrech - tollerech

   Nejmenší z retrievrů – Nova Scotia Duck Tolling retriever – je u nás na rozdíl od labradorů, či zlaťáčků poměrně málo známé plemeno.
   Nepovažuji se za žádného kynologického odborníka, ale chtěla bych se s Vámi podělit o pár zkušeností a postřehů, které se týkají právě mých dvou tollerů .Tak se jim ve zkratce  říká.


   Když jsem si pořizovala prvního tollera, myslela jsem si, že pejsek bude něco jako menší labrador. Pořádně jsem se zmýlila! Tou dobou s námi sdílel domácnost dvanáctiletý labradorek Nick. Bohužel už špatně chodil a my jsme ho museli třikrát denně nosit ze schodů na vyvenčení. Náš drobeček vážil úctyhodných čtyřicet kilo. A protože jsem zase toužila po retrievrovi, vzhledem k velikosti vyhrál toller.
   
   Karlík – tak mu říkáme, je nedůvěřivý k cizím lidem a před jejich hlazením většinou uhýbá. Naše druhá tolleří slečna, nyní roční Jenny, má lidi raději, ale i ona je k cizím rezervovanější, než ostatní retrievři. Takže u nich mám jistotu, že se nebudou nadšeně vrhat po kolemjdoucích lidech a dětech s úmyslem je oblízat . Má to i své výhody, protože ne každý tuto přízeň ocení.
   
   Podle mého názoru jsou tolleři velice inteligentní. Jejich intelekt hraničí až s jistou vyčůraností. Na procházkách se snažim se jim co nejvíce věnovat. Je jedno, jestli házím aporty, schovávám dummíky, cvičim poslušnost. Je důležité je jakkoliv zaměstnat. Musím pro ně být v tu chvíli „nejdůležitější a nejzábavnější“. Nenapadne je nepřiběhnout na zavolání, protože vědí, že následuje nějaká sranda. Pokud je nechám běhat si navolno  jen tak, brzy si najdou svoji zábavu a ta někdy není zrovna ta nejlepší. Zvlášť Kája  umí využít každé mé nepozornosti ve svůj prospěch. Zkrátka s tímhle plemenem se nudit nebudete.
   
  Toller je, jako všichni retrievři,  pes lovecký. Znám lidi, kteří se právě s ním začali věnovat loveckému výcviku, i když to původně neměli v plánu. Má obrovskou chuť pracovat. Kája občas působí, jako lenoch. Jakmile ovšem vidí dummy, balonek, okamžitě je připravený a nastartovaný k činnosti - tollerci jsou velice vzrušiví pejskové . Řekla bych, že zvládnou jakýkoliv  rozumně vedený výcvik. ˇUspěšně skládají lovecké, sportovní, záchranářské zkoušky.Skvělí jsou v agiliti, baví je frisbee i dogdancing.


 
   Jsou velice aktivní, ale ne v takové míře, jako třeba borderkolie. Pracují rychle a diky tomu, že „ tolik chtějí“, se dopouští nějaké té nepřesnosti. U zkoušky mi paní rozhodčí sebrala pár bodíků za nepřesnost, ale moc se jí líbil Kájův temperament a chuť cvičit.
   
   Na žádné plemeno neexistuje „zaručený návod k použití“. Mám tollery dva a i přes spoustu stejných tolleřích rysů, musím s každým pracovat trošku jinak. Je to jako s lidmi. Co jedinec, to jiná a neopakovatelná osobnost. Jemninká by byla vhodná pro každého, kdo s pejsky začíná. Je velice vnímavá, poslušná. U výcviku ji spíš podporuji. Pokud ji přeci napadne něco nekalého, stačí křiknout a už je u mě s omluvným výrazem v obličeji. Ovšem pokud bych na ni jakkoliv „zatlačila“ a byla na ni hrubá, mám dojem, že by nefungovala.
   
   Kája je větší oříšek, občas vymýšlí lotroviny a naučil mě být stále ve střehu. Je trošku paličák. Ke psům – samcům – se chová dost dominantně. Čím jsou větší, tím ho štvou víc. Jsem ale strašně ráda, že takového lotříka mám. Čím větší je se psem práce, tím víc se naučí  jeho psovod.
   
   Kájík má trošku smůlu, co se týče zdraví. Vinou dědičného onemocnění PRA / degenerace sítnice /  je od dvou let slepý na jedno oko. Tato nemoc bohužel končí úplnou slepotou psa a u Karlíka se projevila velice brzy. Omezuje nás to v záchranářském výcviku, kterému jsme se začali věnovat. Dnes se naštěstí dají tolleři na PRA i CEA geneticky testovat a vhodným spojením jedinců se dá těmto nešťastným  nemocem předejít.
   
   Novoskoťáčků je u nás málo, ale i přes to se objevují první štěňátka bez PP. Pořízení si těchto levnějších štěňat nikomu nedoporučuji. Štěňátka mohou pocházet od příbuzných rodičů / chovná základna u nás je opravdu dost malá / , rodičů netestovaných na oční choroby, nerentgenovaných ohledně dysplazíí.
   
   Ani papíroví pejskové nemusí být stoprocentně zdraví. O to víc bych si vybírala chovatelskou stanici, od níž bych štěndo koupila. Dobrý chovatel Vás pozve i na nezávaznou návštěvu, rád Vám zodpoví všechny otázky a pochlubí se svými pejsky.  Na druhou stranu i oni Vás mohou podrobit křížovému výslechu, aby si byli jisti, že jejich zrzavá kulička přijde do těch nejlepších rukou.
   
   Pro bezproblémové soužití s tollerem je třeba štěně dobře socializovat. První socializace probíhá už u chovatele. Z tohoto důvodu bych se na mimčo určitě jela podívat k chovateli ještě před odběrem. Je dobré vidět, v jakém prostředí vyrůstalo a není-li ustrašené, nebo apatické.
   
   Socializace je jakési „ začlenění do společnosti“. Proto jsem brávala své pejsky už od malička všude s sebou. Do měst, dopravních prostředků, na výstavy coby divák / samozřejmě je-li pejsek plně očkován /. Pokud proběhne socializace tak, jak má, bude z Vašeho retrievra pohodový pejsek, kterému nevadí řvoucí traktor ani větší shluk lidí, křik dětí atp. Takový pes Vás v klidu a bez stresu  doprovodí, kam jen chcete.
   
   Několikrát se mi na výstavách na tollery ptali lidé. Byly to bohužel i otázky typu: „ Paní, měli jsme jezevčíka, ale celou rodinu pokousal, tak jsme ho dali pryč. Ale tenhle by se nám líbil.“ Pamatujte. Pokud někdo nezvládne jednoho psa, je docela pravděpodobné, že ani ten „druhý“ nebude podle jeho představ. Tady je chyba vždy na druhém konci vodítka!
   
   Pořídíte-li si tollera, neprohloupíte. Jen Vás chci za něj poprosit: Umožněte mu aktivní život. Protože on byl coby pracovní pes právě pro takový život námi lidmi vyšlechtěn.

Zuzana Sobotková

| Vložil: Majka | Vydáno: 13. 01. 2011 | 5603 přečtení | Informační e-mail | Vytisknout článek
Rubriky
Kdo je to?
Neznáme tě, přihlaš se
Genetická vyšetření
DM - Degenerative Myelopathy
Žádost o genetický test na DM s certifikátem můžete zaslat diagnostické laboratoři SEVARON, který jej podstoupí LABOKLINu. Vyplníte "Žádanku" a spolu se vzorkem krve do EDTA zkumavky + kopie PP zašlete v bublinkové obálce zásilkou EMS na adresu : SEVARON PORADENSTVÍ, s.r.o., Palackého třída 163a, 612 00 BRNO. Pokud žádate certifikát - je nutno poznačit na žádance poznámku "+ certifikát". Cena testu asi 1700,- (viz.ceník) + 150,- za certifikát, který vystaví LABOKLIN. Případné informace získáte na čísle SEVARON, s.r.o. : telefon-kancelář: 541 426 376.

Testování psů na PRA/PRCD - oční onemocnění psů - nNa provedený test Vám laboratoř vystaví oficiální zprávu o výsledku zkoušky. Zpráva má veškeré náležitosti podle ISO17025 a řídí se doporučeními české genetické společnosti. Bližší informace naleznete na http://www.prcdtest.com/sk/

LABOKLIN.de - Vyšetření prdc-PRA u tollerů a DM - Degenerative Myelopathy je možné již udělat i v Německu!!

DNATEST.cz - Certifikovaná laboratoř - všechny testy DNA zvířat jsou prováděny výhradně v ISO certifikované laboratoři.
Galerie
Prasopes Foxy Fox 8 měsíců - 2
Pokus zahrabat míč...
zobrazení: 1860
Spřátelené weby

Design by IvaShow © 2012 Copyright Toller.cz Marie Bušinová. Nova Scotia Duck Tolling Retriever. Všechna práva vyhrazena.
Za články vkládané našimi přispěvateli neneseme zodpovědnost a tyto jsou vkládány bez ověření autora. Zdroj nemusí být tedy nutně autorem článku.

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS (281).

Vyměňte Internet Explorer za skutečný prohlíľeč Získejte Firefox! Web site powered by phpRS PHP Scripting Language VertrigoServ - FreeWare webové prostředí