Pozvánka na Forum o plemeni Nova Scotia Duck Tolling Retriever
K zamyšlení...
Viděl jsem psy a kočky za mřížemi v útulku. Odpad lidské společnosti.
Viděl jsem v jejich očích lásku a naději, hrůzu, zklamání a smutek. A moc jsem se zlobil. „Bože“, řekl jsem „to je strašné! Proč nic neuděláš?“
Bůh okamžik mlčel a potom tiše odpověděl: „Už jsem něco udělal - stvořil jsem tebe člověče.“

Dědičnost některých defektů a chorob

Obecné principy

Jedním z velkých rizik chovatelství obecně je výskyt různých dědičných defektů a dědičných chorob. Obecně se jedná o všechny odchylky od normálního fyziologického a anatomického stavu zvířete, které jsou větší nebo menší překážkou jeho života. U psů je jich známo a popsáno několik stovek a každým dnem jsou popisovány další dědičné defekty a choroby. Odhaduje se, že náklady na léčení dědičných chorob u psů představovaly celosvětově jen v roce 1995 částku okolo 500 miliard dolarů. Proto je dědičným chorobám věnováno tolik pozornosti z různých aspektů. Výzkum dědičných chorob u psů je důležitý i z toho důvodu, že se některé poznatky tohoto oboru u psů velmi úspěšně aplikují do oblasti studie dědičných chorob u člověka. S lidskou bytostí nelze tak úspěšně chovatelsky experimentovat jako se psem, a proto zejména způsob genetické kontroly dědičných chorob u psů v mnoha případech pomáhá řešit některé složité případy u člověka. Uvážíme-li, že u lidí bylo na konci minulého století popsáno asi 1640 dědičných chorob, nejsme u psů ještě ani zdaleka před koncem řešení tohoto celého okruhu problémů.

O dědičných defektech a chorobách je v podstatě rozhodnuto již při splynutí spermie a vajíčka. Co přinesla spermie a vajíčko ve své DNA, to má nový jedinec jako věno pro svůj budoucí život. Nežádoucí defekty a choroby mají tedy svůj počátek v embryonálním vývoji, a na ten pak mají chovatelé jen minimální vliv.
Velmi důležité je vědět, jak se defekt či choroba vyvíjí v celé populaci plemene. A to je velmi důležitý úkol chovatelských klubů. Ty mají suverenitu nad chovem! Žádné plemeno není prosté dědičných defektů a chorob. Je proto velmi nutné sledovat jejich výskyt a volit vhodnou metodu plemenitby, aby se nedávala šance jejich dalšímu rozšiřování. Některé dědičné defekty a choroby se vyskytnou jen velmi zřídka. Často se objeví jen v některých liniích nebo rodinách. Podcení-li se jakýkoli defekt či choroba z genetického hlediska i při sebemenším výskytu, i jen v jediném vrhu, způsobí to mnoho problémů v příštích letech.
A tak máme místo jednoho postiženého chovatele rázem mnoho rozhněvaných členů klubu.
V posledních letech byly značně rozšířeny jen některé ze známých dědičných defektů a chorob, jako jsou dysplazie kyčelních kloubů, progresivní atrofie sítnice, alopecie (lysivost), u některých plemen šeroslepost, dědičná hluchota, extrémní plachost, kýla, u všech plemen jsou známé, i když ne příliš rozšířené defekty jako je ektropium, entropiím, předkus, podkus, chudozubost a podobně. Kdykoliv se u kteréhokoli plemene vyskytne jakýkoliv dědičný defekt či choroba, ihned klesá jeho popularita a zájem o jeho chov. Proto je třeba velmi pečlivě sledovat a vyhodnocovat v populaci zvláště výskyt takových defektů a chorob, které se projevují až ve vyšším stáří, kdy je selekce postižených jedinců velmi problematická, ne-li nemožná. I samotné vyřazení postiženého jedince z reprodukce působí značné potíže nejen jeho majiteli samotnému, ale i chovatelům a funkcionářům klubu.
Za zmínku stojí i skutečnost, že některé dědičné defekty jsou ve standardech některých plemen psů uváděny jako plemenný znak. Jde například o volné víčko u bladhaunda, baseta a některých slídičů, které hraničí až s výskytem ektropia, a při pohybu v porostu se prach, pyl a různé nečistoty snadno dostávají ke spojivce, kde způsobují záněty. Takový pes pak má značné potíže a problémy a nemůže dobře pracovat, pokud jde o pracovní plemeno. FCI jedná o změnách standardů, kde nepřipouští žádný popis exteriérového znaku, který by souvisel s dědičným defektem. Na rozhodčích z exteriéru pak je, aby každý dědičný defekt na výstavě nejen řádně popsali, ale podle stupně jeho vývinu i jedince náležitě hodnotili.

Při sledování dědičných defektů a chorob si nejprve povšimněme některých genetických aspektů:

  1. Jde-li o defekt či chorobu dominantní, popřípadě i neúplně dominantní, je selekce velmi jednoduchá. Postižení jedinci jsou jak homozygoti, tak také heterozygoti. Jejich vyřazením z další reprodukce úplně zbavíme celou populaci tohoto defektu či choroby. Uveďme si jen schematický příklad takové choroby, kde alea "+" kontroluje projev choroby, a alea "-" kontroluje zdravý vývin. Jedinci +/+ a +/-budou postižení jedinci -/- budou zdraví. Vyřazením všech postižených jedinců (+/+ i +/-) se najednou zbavíme uvedené choroby v populaci
  2. Jedná-li se o defekt či chorobu recesivní, pak se vyskytuje jen, samozřejmě, u homozygotů recesivních. U dominantních homozygotů, klinicky i geneticky zdravých a u heterozygotů, klinicky zdravých, ale geneticky postižených – nositelů vlohy, se defekt či choroba neprojevuje. Obojí jsou fenotypicky stejní. Heterozygoty poznáváme od homozygotů poměrně obtížně. Chceme-li je odhalit, musíme provést testovací páření. Nejlépe bychom toto zajistili pářením otce na vlastní dcery a syny na vlastní matku. Budeme-li ve vrhu po takovém páření pozorovat jen jednoho postiženého potomka, jsou oba jeho rodiče nositelé vlohy. Využití takovéto příbuzenské plemenitby není u psů většinou možné a riziko výskytu dalších nežádoucích vlastností je příliš vysoké. Ani páření nově zařazených psů do chovu s vlastními sestrami nelze u psů všeobecně uplatňovat pro stejná rizika, i když je rychlejší než testování otce na dcery a čekání, až dorostou. Proto je třeba sledovat každoročně celou novou populaci štěňat a rodiče, nebo alespoň otce postižených jedinců v chovu omezovat, ne-li úplně vyřazovat. To nám v klubech usnadňuje vhodná metoda kontroly dědičnosti, která by měla být v každém klubu používána. Mnoho nám mohou pomoci také metody molekulární genetiky, které jsou právě v posledních letech využívány při studiu dědičných defektů a chorob a u některých plemen jsou výsledky i prakticky využívány.

A opět si uveďme jednoduchý příklad, kde alea "+" kontroluje zdravý vývin jedince a alea "-" kontroluje projev choroby. Jedinci +/+ a +/- budou zdraví a jedinci -/- budou postižení. Vyřazením všech postižených jedinců se najednou nezbavíme uvedené choroby v populaci! Mezi klinicky zdravými jedinci jsou i heterozygoti +/-, kteří netrpí chorobou, ale jsou nositelé vlohy, protože, páříme-li je navzájem mezi sebou, dostaneme potomstvo podle schématu:

Rodiče:

+/- x +/-
oba klinicky zdraví
a oba nositelé vlohy


Potomstvo: 25% +/+ 50% +/-

25% -/-

Klinicky:  zdraví zdraví postižení
Geneticky: zdraví nositelé vlohy postižení
  1. Je-li plemeno postižené výskytem několika dědičných defektů či chorob, musíme si nejprve stanovit vhodnou metodu plemenářské práce a stupeň selekčního tlaku. V praxi to znamená přijmout soubor opatření jak postupovat, co je třeba odstranit nejdříve a co potom, aby každá generace potomků byla lepší než generace jejich rodičů, to znamená, aby byl výskyt (frekvence) toho nežádoucího každým rokem menší. Je-li tomu tak, byla zvolena správná chovatelská metoda. Není-li postupně snižována frekvence výskytu nežádoucího defektu či choroby, je třeba promyslet, proč tomu tak je. I když pozor! Jednotlivá léta se budou od sebe lišit zejména podle využití chovných psů. Stačí jen jeden intenzivněji využívaný nositel vlohy a frekvence postižených jedinců značně stoupne.
  2. Podstatě složitější je situace, kde je recesivní dědičný defekt či choroba kontrolována dvěma či více geny. Stejně obtížná je i selekce, kdy se jedná o takzvanou neúplnou penetraci genů, to je, kdy se recesivní gen může projevit jen tehdy, má-li k tomu vytvořeny vhodné podmínky prostředí (např. DKK). V těchto případech je selekce vždy zdlouhavější. Správnost zvolené selekční metody můžeme kontrolovat jen sledováním frekvence (výskytu) nežádoucího znaku či vlastnosti v populaci.
  3. Podobně komplikovaná je i situace v případě vazby dědičného defektu či choroby na pohlaví. Vlastní vazbu zjistíme genealogickým studiem, selekce pak vyžaduje velmi značného úsilí v případech, kdy se nejedná o znak či vlastnost v populaci příliš rozšířenou.

Všechny dědičné defekty a choroby vznikly genovou mutací. Ne najednou a ne náhodou. Většina těchto nežádoucích znaků a vlastností je recesivních. Z toho vyplývá způsob sledování výskytu postižených jedinců v populaci a výskyt nositelů vloh, heterozygotů, kteří jsou klinicky (fenotypicky) zdraví, normálně vyvinutí.

O nejrůznějších dědičných defektech a chorobách bylo již mnoho napsáno. Jistě však není ano o těch, které jsou již známé, napsáno všechno. Postupem času se budou objevovat defekty nové. Změny životních podmínek přináší i nové problémy chovatelům nejen psů. Neznalost této problematiky často vede k podceňování dědičné podstaty defektů a chorob. Podceněný dědičný defekt či choroba se v populaci velmi rychle rozšíří. Každé pozdější opatření k jeho odstranění potom nutně vede nejen ke ztrátě zájmu o plemeno, ale vyžaduje daleko více času a usilovné selekce, aby bylo dosaženo postupné nápravy. V krajních případech může vést až k zániku plemene.

Každý nově zařazený jedinec do chovu by měl dostat šanci ukázat, jak kvalitní je jeho genotyp. (je to tak v našem klubu?? moje poznámka). Intenzivnější využití v chovu by se mělo dostat jen takovým psům a fenám, které dávají nadprůměrné potomstvo. A to platí i o šampionech! Šampioni jsou velmi cenní pro popularizaci plemene, chovu, pro vlastní potěšení a radost z úspěchu. Dává-li však šampion podprůměrné potomstvo s výskytem nežádoucích vad nebo dědičných defektů a chorob, je pro populaci plemene nežádoucí. Není vhodný ani pro krytí s fenou, či fena pro krytí se psem, se kterým bylo potomstvo bez vady. Rozšiřují se takto nositelé vlohy v populaci, kteří jsou v dalších generacích novým zdrojem problémů. Musíme mít na zřeteli, že recesivní vloha může zůstat utajená i pět generací bez projevu, protože partneři používaní ke krytí v předcházejících generacích podobnou recesivní vlohu neměli. Nežádoucí recesivní vada se projeví jen tehdy, mají-li ji oba rodiče. A je-li napsáno OBA RODIČE, pak je myšleno OBA RODIČE, tedy pes i fena (otec i matka) potomků.

(DOSTÁL, Jaromír. Genetika a šlechtění plemen psů. 1. vyd. [s.l.] : DONA, 2007. 260 s. ISBN 80-7322-104-7)


| Vložil: Majka | Vydáno: 24. 06. 2009 | 3812 přečtení | Informační e-mail | Vytisknout článek
| Zdroj: Genetika a šlechtění plemen psů - Ing. Dostál
Rubriky
Kdo je to?
Neznáme tě, přihlaš se
Genetická vyšetření
DM - Degenerative Myelopathy
Žádost o genetický test na DM s certifikátem můžete zaslat diagnostické laboratoři SEVARON, který jej podstoupí LABOKLINu. Vyplníte "Žádanku" a spolu se vzorkem krve do EDTA zkumavky + kopie PP zašlete v bublinkové obálce zásilkou EMS na adresu : SEVARON PORADENSTVÍ, s.r.o., Palackého třída 163a, 612 00 BRNO. Pokud žádate certifikát - je nutno poznačit na žádance poznámku "+ certifikát". Cena testu asi 1700,- (viz.ceník) + 150,- za certifikát, který vystaví LABOKLIN. Případné informace získáte na čísle SEVARON, s.r.o. : telefon-kancelář: 541 426 376.

Testování psů na PRA/PRCD - oční onemocnění psů - nNa provedený test Vám laboratoř vystaví oficiální zprávu o výsledku zkoušky. Zpráva má veškeré náležitosti podle ISO17025 a řídí se doporučeními české genetické společnosti. Bližší informace naleznete na http://www.prcdtest.com/sk/

LABOKLIN.de - Vyšetření prdc-PRA u tollerů a DM - Degenerative Myelopathy je možné již udělat i v Německu!!

DNATEST.cz - Certifikovaná laboratoř - všechny testy DNA zvířat jsou prováděny výhradně v ISO certifikované laboratoři.
Galerie
Vltava-červenec 2008 - 3
úsměv prosím :))))
zobrazení: 1963
Spřátelené weby

Design by IvaShow © 2012 Copyright Toller.cz Marie Bušinová. Nova Scotia Duck Tolling Retriever. Všechna práva vyhrazena.
Za články vkládané našimi přispěvateli neneseme zodpovědnost a tyto jsou vkládány bez ověření autora. Zdroj nemusí být tedy nutně autorem článku.

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS (281).

Vyměňte Internet Explorer za skutečný prohlíľeč Získejte Firefox! Web site powered by phpRS PHP Scripting Language VertrigoServ - FreeWare webové prostředí